Jíst či nejíst?

6. ledna 2018 v 22:29
Vlastně si už ani pořádně nevzpomínám, kdy ty moje potíže s jídlem začaly. Každopádně si ale nepamatuju na dobu, kdy bych je neměla.

Cítím se provinile za každý kousek jídla. I za ten nejmenší drobeček. Je náročný pokoušet se to překonat a něco sníst, abych zabránila kolapsu.
 

Zvláštno.

6. ledna 2018 v 9:47
Je zajímavý, kolik se toho změní, když přijedu domů. Je to jako ocitnou se v úplně jiné realitě-

Chaos.

4. ledna 2018 v 22:07
Mám v hlavě naprostý zmatek. Převaují negativní myšlenky/úvahy. Chci utéct. Pryč. Ode všeho. Ode všech.

Nemůžu to přiznat. Nikomu.

Nezasloužím si nic z toho, co mám. Nesnáším se.

A je mi fuk, jestli budu někomu připadat ufňukaná. Teda, není mi to fuk, ale těžko bude někdo dávat 'skvělé rady do života' anonymovi.
 


Zoufalost.

3. ledna 2018 v 20:45
A tak jsem podlehla. Nechala na sebe téct horkou vodu a pozorovala hustou rudou tekutinu, co my v pramíncích stékala po lýtku.

Omlouvám se. Vážně.

Co i když to přes všechno to snažení prostě nepůjde? Co když už mi nikdy nebude dobře?

Doufám. Snažím se doufat.

Otázka důvěry.

2. ledna 2018 v 20:10
Držela jsem v ruce nůž. Dlouze jsem si prohlížela lesknoucí se čepel. Tak moc jsem chtěla. Ale jak bych mu to mohla říct? Jedinýmu člověku, který mi ještě věřil?

A tak jsem se nepořezala.


Dneska. Co bude je ve hvězdách.

Trochu 'dýp'.

1. ledna 2018 v 21:52
První den nového roku je téměř za mnou. Všichni pořás čekají, že s nově příchozím rokem se něco stane, změní. Ve skutečnosti ale ne. Ta změna musí proběhnout v nás. A to se nestane ze dne na den, je to dlouhodobý proces.

(Ano, poměrně 'dýp' úvahy takhle na večer, a to nejsem ani zpráškovaná, ani opilá.)

Novoroční předsevzetí.

31. prosince 2017 v 17:10
Ne, nebudu si dávat "Novoroční předsevzetí". Ne, nevypíšu sem seznam šlechetných věcí, které v příštím roce uskutečním.

Chceš něco udělat? Udělej to hned.


Když chci něco změnit/udělat, přece si nebudu říkat "od zítra/od Nového roku", ale prostě to udělám. Není důvod hledat si záminky, že něco odložím až na určitou dobu. Chci zhubnout? Půjdu běhat. Ne zítra, dnes. Chci přestat kouřit? Ne, ne od Nového roku, ode dneška.

Myslím si, že Novoroční předsevzetí jsou jen záminkou proč něco nezměnit/neudělat hned.

Šťastný Nový rok 2018!

Pauza.

30. prosince 2017 v 20:17
"Možná bychom si měli dát pauzu.. promyslet si to a pak si říct, jak dál..."

Jo pauzuu -
Jestli se mnou být nechce, tak ať to prostě řekne, ne?

"Já neříkam že to tak je, ale prostě bychom si mohli dát pauzu na rozmyšlenou"


Ach, já tak miluju, když jsou lidi upřímní... Já ten vztah nebrala vážně, ALE je snad nějaká základní slušnost a normy chování. Evidentně terapeut ani netušil o čem mluví, když mi řekl, ať zkusím lidem důvěřovat, že lidi nejsou zas tak zlí.

Hahahah. Ne. Jsou ještě horší. Neříkám, že jsem nějak hrozně morálně zásadová, ale minimálně jsem upřímná.

Praha stále slaví Vánoce.

29. prosince 2017 v 21:12
Dneska jsem s mamkou vyrazila na návštěvu našeho hlavního města. Chtěly jsme navštívit výstavu impresionismu a pak se jen tak cournout ulicemi.

Z výstavy bohužel sešlo, protože ačkoliv začínala v deset, a v Praze je instalovaná už přes dva měsíce, dostat se dovnitř bylo celé dopoledne (a dost pravděpodobně i odpoledne) nemožné. Stometrová čtyřproudá řada lidí, každý z nich musel projít bezpečností kontrolou, aby se vůbec dostal na "území hradu". Do budovy s výstavou se snažila dostat další několik desítek metrů dlouhá fronta - ti lidé tam stáli nejspíš už od šesti od rána, nebo tak nějak.

Vánoční trhy stále ještě všude a těch turistů a lidí co nebyli v práci - vždyť dneska není žádný svátek, a je to téměř týden, co byly Vánoce...

Prázdno.

28. prosince 2017 v 20:10
Myšlenky. Normálně jich mám až moc, v mojí hlavě to obvykle vypadá jako při hurikánu, teď je tu ale prázdno. Jen sem tam nějaká osamělá myšlenka, co se ustrašeně choulí a doufá, že zůstane bez povšimnutí.

A taky je mi všechno nějak jedno.

Tohle u mě většinou bývá prvním stádiem deprese.

Je mi to jedno.

Dobře, mohla bych být trochu optimističtější -- třeba jen nemám den.

Kam dál