Leden 2018

Jíst či nejíst?

6. ledna 2018 v 22:29
Vlastně si už ani pořádně nevzpomínám, kdy ty moje potíže s jídlem začaly. Každopádně si ale nepamatuju na dobu, kdy bych je neměla.

Cítím se provinile za každý kousek jídla. I za ten nejmenší drobeček. Je náročný pokoušet se to překonat a něco sníst, abych zabránila kolapsu.

Zvláštno.

6. ledna 2018 v 9:47
Je zajímavý, kolik se toho změní, když přijedu domů. Je to jako ocitnou se v úplně jiné realitě-

Chaos.

4. ledna 2018 v 22:07
Mám v hlavě naprostý zmatek. Převaují negativní myšlenky/úvahy. Chci utéct. Pryč. Ode všeho. Ode všech.

Nemůžu to přiznat. Nikomu.

Nezasloužím si nic z toho, co mám. Nesnáším se.

A je mi fuk, jestli budu někomu připadat ufňukaná. Teda, není mi to fuk, ale těžko bude někdo dávat 'skvělé rady do života' anonymovi.

Zoufalost.

3. ledna 2018 v 20:45
A tak jsem podlehla. Nechala na sebe téct horkou vodu a pozorovala hustou rudou tekutinu, co my v pramíncích stékala po lýtku.

Omlouvám se. Vážně.

Co i když to přes všechno to snažení prostě nepůjde? Co když už mi nikdy nebude dobře?

Doufám. Snažím se doufat.

Otázka důvěry.

2. ledna 2018 v 20:10
Držela jsem v ruce nůž. Dlouze jsem si prohlížela lesknoucí se čepel. Tak moc jsem chtěla. Ale jak bych mu to mohla říct? Jedinýmu člověku, který mi ještě věřil?

A tak jsem se nepořezala.


Dneska. Co bude je ve hvězdách.

Trochu 'dýp'.

1. ledna 2018 v 21:52
První den nového roku je téměř za mnou. Všichni pořás čekají, že s nově příchozím rokem se něco stane, změní. Ve skutečnosti ale ne. Ta změna musí proběhnout v nás. A to se nestane ze dne na den, je to dlouhodobý proces.

(Ano, poměrně 'dýp' úvahy takhle na večer, a to nejsem ani zpráškovaná, ani opilá.)